Kozy v mytologii a náboženství

28.01.2012 09:28

V náboženských představách starověku hrála koza důležitou roli. Byla často používána jako obětní zvíře. Kozy najdeme často vyobrazené na sarkofázích a nádobách.

Téměř vždy se při zmínce o kozách mluví o mléku, které sloužilo jako oběť Slunci. Pro svůj význam jako zdroj mléka se dostala koza přímo na hvězdnou oblohu. Ještě dnes se jedna jasná hvězda v Mléčné dráze jmenuje Kapella, tj. Koza. Kozí mléko sloužilo rovněž za pokrm bohů. Mladého Dia kojila mlékem koza Almathea, když jej jeho matka schovala před otcem. Když si jednou tato koza ulomila roh, naplnila jej jedna z nymf vzácnými plody a učinila z něj symbol požehnání – dnešní roh hojnosti. Koza byla hlavní obětinou bohu Diovi a jeho manželce Heře, která jedla nejraději kozí maso. Koza jako nejdůležitější lovné zvíře byla rovněž posvátným zvířetem bohyně Artemis. Pan, bůh lovu a pastýřů, měl polovinu těla kozí. Sám Bacchus, bůh vína, seděl na voze taženém kozím spřežením.

V indické mytologii se koza objevuje především jako zvíře Tusana, blahobytného a vousatého boha Slunce. I tam sloužily kozy často jako oběť.

Ve Skandinávii, kde kozorožec nebyl znám, bylo toto souhvězdí označováno jako Häber (Kozel).

Zatímco pohanské národy kozu velmi uctívaly, v nastupujícím křesťanství nastal obrat. Již u Izraelitů byla koza dávána do vztahu s ďáblem (kozlí rohy, kozlí kopyta, kozlí ocas). Při slanostech smíření byl do pouště zaháněn kozel obtížený hříchy lidstva. Kozorožec a kozel byli považováni za vtělení ďábla, za znamení temnoty a zla.

 

Zdroj:  Chováme kozy, Späth/Thume